Dnes je to přesně měsíc co jsem v Brazílii a je neuvěřitelné kolik už jsem toho zažil, ale taky jak rychle oněch 31 dní uplynulo. Na druhou stranu celých 31 dní mi trvalo donutit se a napsat alespoň tento první a snad ne poslední příspěvek. Je to taky docela slušná doba na to, abych začal trochu rozumět jejich jazyku. To vše a ještě mnohem více přineslo mých prvních 31 dní v Brazílii.
Orientation meeting I.
Vzhledem k tomu, že proběhl minulý víkend, rozhodl jsem se o něm napsat zde. Jako první bych rád řekl že OM inboundů je něco úplně jiného než OM outboundů a to v dobrém slova smyslu. Tím velkým rozdílem byla nejenom sranda, které jsem tam zažili opravdu spoustu, ale také to, že jsme měli v podstatě all inclusive stravu. Celkem se nás sjelo více něž 50 výměnných studentů z více než 25 různých zemí světa. I přestože se většina z nás viděla poprvé v životě dali jsme se rychle dohromady a po skvělém a vydatném obědě a několika nezbytných instrukcí jsem zažili neuvěřitelné 3 hodiny v bazénu. Během oněch 3 hodin jsem zažil tolik bitev a her v bazénu jako ještě nikdy předtím. Výsledek sice bylo to že jsem nemohl pohnout s levým ramenem, ale rozhodně to stálo zato.
Večer, opět po úžasné večeři, jsme se v týmech pokoušeli zachytit a vyjádřit co by měl představovat PEACE AMBASSADOR a skrze to jak bychom se tedy měli chovat my, protože po celou dobu výměny i po ní by se z nás měli stát peace ambasadoři, tím je myšleno člověk který šíří mír. Celý den pak byl zakončen tancem. Jo a vyměnili jsme si odznáčky, takže už moje sako konečně nezeje úplnou prázdnotou.
Další den jsme dostali přednášku o „safety instructions about livining in Brazil“ a pak ještě jednu o zvycích v Brazílii. Mimo to nás poctil svou návštěvou guvernér našeho distriktu a předal nám všem rotary odznáček. No a pak následovala nejoblíbenější část Brazilců, focení. Několikrát během své jednatřiceti denní zkušenosti jsem konstatoval, že Brazilci jsou ještě větší blázní co se týče focení než kterýkoli Asiat a opět se to potvrdilo. Vyfotit jsme se museli úplně všude, se všemi a to ne jednou, ale nejlépe hned několikrát. A když spojíte tohle, s brazilskou organizační (ne)schopností vyjde vám z toho pěkná hodinka. Mě osobně se při focení docela „zadařilo“ a na skoro všech fotkách jsem dal českou vlajku obráceně.
Mimo to všechno jsme ještě dostali přednášku či spíše výklad o výletech, na které budeme moci jet a musím říct, že na mě udělaly dojem, fotky které nám ukázali vypadaly úchvatně. I přestože vím, že realita nebude úplně tak dech beroucí, byť to bude nepochybně nezapomenutelný zážitek, tak už teď mám nad čím přemýšlet a snažit se vymyslet co nejlepší důvod aby mi rodiče zaplatili výletů co nejvíce.
Pak už nás bohužel čekala cesta domů, kterou jsme si však taky řádně užili a strávili jsme ji hraním karetní hry, jejíž jméno jsem už zapomněl. Po návratu mě však čekal další příjemný zážitek, přišli mě totiž vyzvednout oba rodiče, a pak jsme šli společně navštívit kavárnu mamčiny kamarádky. Dali jsme si tradiční jablečný dezert z Paraná a k tomu guaraná.
Kdybych měl shrnout svých 31 dní v Brazílii vypadalo by to asi takhle:
1
934
3
2,4,6
203,303
17
0,65
2
6
Co znamenají tato čísla se snad dozvíte někdy příště, až se zase odhodlám a něco napíšu.
Kubatiba 