Rotary

Než začnete číst, rád bych Vás upozornil, že je lepší si nejdříve přečíst první příspěvek, pokud jste tak již neučinili, a pak až si přečíst tento.

Dneska bych se rád věnoval číslu 3 a tomu, jak to všechno vůbec začalo. Nejdříve si vezměme samotné číslo tři neboť je docela zajímavé. Jelikož jsem student, jako první mě napadne spojitost se školou. Pro mě vždycky „trojka“ představovala takovou spodní hranici, kam jsem se nechtěl dostat, ale pro některé je to skvělý výsledek, se kterým se všude chlubí. Obecně vzato je to výsledek dobrý. Já však musím říct, že 3 v mém případě skončilo na více než výbornou.

První setkání

Dalo by se říci, že první informaci o Rotary jsem dostal, už když jsem byl malý, protože můj taťka kdysi s Rotary taky jel na výměnu do Austrálie, ale tato informace zůstávala tak trochu opomenuta. Takže za moje první opravdové setkání by se dala považovat prezentace, kterou mělo Rotary na naší škole. Přednáška mě rozhodně zaujala, ale asi to nebylo tak, že bych se hned rozhodl, že pojedu. Namísto toho jsem si vzal vizitku s kontaktem, s tím, že možná někdy v budoucnu.

Ten pocit, možná někdy v budoucnu, ve mě hlodal a hlodal, až moje vědomí nahlodal tím způsobem, že jsem se začátkem dalšího školního roku přihlásil. Ale pořád jsem ještě nebyl rozhodnutý na 100%, a když se z Rotary dlouho nikdo neozýval, tak jsem si říkal, že na mě třeba zapomněli nebo mě nevzali a někde v hloubi duše jsem za to byl rád.

Pak ale přišel email, že zítra se mám dostavit na něco jako pohovor a mám si připravit krátkou prezentaci o sobě. Prezentaci jsem dlouho do noci chystal a upravoval k dokonalosti, ale nakonec jsem ji stejně nepoužil. Pohovor se konal v Hotelu Imperial, což je základna mého hostujícího klubu Rotary Ostrava International. Místo prezentace v PowerPointu po nás chtěli rychlé ústní představení v angličtině a dozvěděli jsme se ještě nějaké základní info, ale to bylo vše.

Oreintation meetingy

Vzhledem k tomu, že o nich píše většina ostatních studentů a prostě mi to nepřipadá tak důležité tak to vezmu zrychleně.

První meeting se uskutečnil v Třebíči někdy na podzim. Trval od rána do večera, a byť byl důležitý, tak po obědě jsem se ho snažil už jenom neusnout nikoli, si z něj něco vzít. Nejšílenější byla přednáška o Kulturním šoku, kterou už nikdy ale opravdu nikdy nechci slyšet. Trvala asi 2 hodiny a ve směs se to pořád jenom opakovalo, no a ve výsledku jsem stejně žádný kulturní šok nezažil. Později se z toho mezi námi outboundy stal meme. Odnesl jsem si z toho hlavně to, že budeme muset vyplnit opravdu hodně papírů.

Na druhý meeting už jsme nějaké ty papíry mít museli, konkrétně dopis o sobě, dopis rodičů o nás, papír od učitele a papír na kterém jsme měli vyplněné preference zemí, do kterých bychom chtěli jet. A pravě na tom papíru bylo ono číslo TŘI, o kterém to celé je. Číslo tři totiž udávalo pořadí, na kterém byla Brazílie. Ne meetingu jsem potkal všechny ostatní potenciální outboundy, ale skvělé kamarády jsem našel v ostatních Ostravácích. Ještě ten večer co jsme přijeli jsme museli napsat test z angličtiny, a vzhledem k únavě jsem z něj něměl úplně nejlepší pocit. Test měl nakonec dopad jenom na ty, co chtěli jet do anglicky mluvících zemí, a kdyby se náhodou počítal tak výsledek jsem špatný neměl. Nakonec jsme šli spát až okolo jedné, protože jsme dělali aktivity spojené s výměnou. Další den nás čekalo 4-5 obávaných pohovorů. Po nevalné snídani se šlo na to, a shodou okolností jsem byl hned jako první. A byl jsem překvapen, začalo mě to bavit a užíval jsem si to, takže když mi pak říkali, že už můžu jít, chtěl jsem si ještě povídat. Pohovorů jsem měl nakonec 5 s Rotariány, s Rotexem, v angličtině, s členem DVVM a pak poslední taky v angličtině na který dodnes nevím proč mě poslali. A tady je výsledná podoba mých preferencí: 1. Peru, 2. Austrálie, 3. Brazílie pak si to přesně nepamatuji, ale někde tam byla Argentina, Chile, asi Kolumbie a pak Kanada a USA.

PS: Měli jsem opět přednášku o kulturním šoku.

Do třetího meetingu jsme už museli mít vyplněnou celou přihlášku a už jsem věděl i svou zemi, dokonce jsem už obdržel potřebné papíry z Brazílie, což byl celkem ojedinělý případ. Jinak třetí meeting už byl docela sranda, byli jsme rozdělení do týmů podle zemí, kam jsme měli jet společně s inboundy, studenty kteří byli na výměně v Česku. Podařilo se nám vyhrát, což se týmu Brazilců už dlouho nepodařilo. Stala se ještě jedna zajímavá věc a to, že cestou tam náš vlak z Ostravy dostal zpoždění, jako obvykle, a tudíž jsme nestihli přestup. A tak trochu z obavy a trochu z drzosti jsme volali panu Barákovi, našemu velkému šéfovi, že přijedeme pozdě, a taky jsme mu koupili v Kauflandu malý dáreček.

Nicméně tohle byla moje cesta s Rotary v Česku, která nebyla vůbec špatná, sem tam sice nudná, občas jsem trpěl spánkovým deficitem, ale potkal jsem spoustu zajímavých lidí a udělal si spoustu nových kamarádů, naučil se nové věci a rozhodně si změnil život minimálně na příští rok, ne-li na vždy.

PPS: Číslo tři je ještě celkový počet Orientation meetingu, které proběhly v Česku