Minha semana

Dneska bych rád napsal o tom, co se událo v době minulé a stojí to za zmínku, avšak nebude se to vázat k žádnému záhadnému číslu jako minule. V podstatě to byly takové tři oddělené události, které mi přišly zajímavé, a rád bych se o ně s vámi podělil.

Průvod k oslavám dne nezávislosti

Brazílie jakožto původní portugalská kolonie samozřejmě musela kdysi vyhlásit nezávislost a k tomu došlo dne 7. 9. 1822. No a jelikož jsou Brazilci docela patrioti, oproti nám Čechům rozhodně, tak to musejí řádně oslavit. Protože oslavy jsou tady populární, na rozdíl třeba od ekologie, či nedej bože hašení pralesa.

No, a tak jsme se ráno vydali na místo srazu, který byl v osm. Měli jsme 10 minut zpoždění a já si říkal, že se třeba už do průvodu vůbec nedostaneme, protože jdeme pozdě, avšak trochu jsem zapomněl, že jsme v Brazílii. Brazilci nejsou moc dobří v organizování a už vůbec ne v dodržování deadlines. No asi takhle, oficiální začátek byl v 8:30 a my jsme se dali do pohybu okolo 10, což bylo dost velké zpoždění i na Brazilce. Nicméně tam byla spousta výměnných studentů, takže jsme si aspoň dobře pokecali. A v deset jsme konečně vyrazili.

Jak je možné vidět na fotce na baneru je napsáno Výměnní studenti ambasadoři míru a to je asi důvod, proč jsme tam vůbec byli, protože jinak si to nedokáži vysvětlit, proč bychom šli na průvod k nezávislosti Brazílie se všemi různými vlajkami, jenom ne s tou brazilskou. Samotná trasa průvodu nebyla až tak dlouhá, tak max. 2 km, ale vzhledem k úmornému vedru, které panovalo, to bylo v našich sakách s dlouhými rukávy k nevydržení.

Odpoledne mě pak rodiče vzali do Mercado municipal, což je taková uzavřená tržnice. A musím uznat, že jsem tam viděl takové ovoce, které jsem si ani nedovedl představit, avšak i takové ceny, které jsem si nedovedl představit. Tak třeba za kilo sušených švestek tady chtějí okolo 350 Kč nebo třeba kilo pistácií za740 Kč no prostě moc levné to tu není. Za to ta chuť, ta je k nezaplacení.

Paintball

Paintball se stal náplní mého posledního sobotního odpoledne a je třeba říci, že to stálo zato. Celkem se nás sešlo 14 výměnných studentů a z toho 4 odvážné dívky, které nevěděly, do čeho jdou. Ve chvíli kdy začali organizátoři připravovat zbraně a u toho střílet na prázdno, některým ztuhl výraz v obličeji a už nevypadali tak nadšeně. Ovšem všichni sebrali své zbytky odvahy, navlékli na sebe oblek a ochrannou vestu a šlo se na to. Byli jsme rozdělení do dvou týmů po 7 a cílem bylo získat kuře, které se nacházelo ve středu arény.

Můj tým byl černý a po hodině opravdu adrenalinového boje a 300 vystřílených nábojů jsme podlehli 4:3. Během boje jsem postupně obdržel 3 zásahy do hlavy, ale asi jsem jich udělil více. I přestože jsme na konci byli zpocení jako koně a dali bychom se ždímat, někteří z nás měli slušné modřiny, rozhodli jsme se, že to byla taková sranda, že další měsíc půjdeme znova.

• 

• 

• 

Rodinný trip

Nejčerstvější událostí je náš rodinný trip, který se uskutečnil v neděli. Šli jsme já, mamka, taťka, brácha a jeho přítelkyně. A už začátek se neobešel bez potíží, jak jsem předpokládal. Do místa destinace jsme se museli dostat autobusem, a proto jsme museli být na místním terminále v 7:00, jelikož ale můj bratr není dobrý ve vstávání, samozřejmě jsme to nestihli a dorazili tam 7:20, přesně 10 minut poté, co náš bus odjel a tak jsme si tam hezky počkali až do 8:10. Za dvě hoďky jsme dorazili na místo zvané Borda do Campo, odkud jsme měli vyrazit, nejdříve jsme se však museli občerstvit.

Po občerstvovací zastávce jsme konečně vyrazili vpřed. Důležitá informace, kterou jsem nezmínil je, že mamka šla na túru po deseti letech a Laris (bráchova přítelkyně) na tom nebyla o moc lépe. To všechno bylo v pohodě zhruba do poloviny. V tu chvíli jsme se totiž dostali pod žebříky a plošiny, které jsme museli přejít. Nakonec jsem musel vést mamku hezky za ručku až na vrchol, ale respekt, že to zvládla. Nahoře jsme si dali sváču a samozřejmě udělali hodně fotek a pak se vydali dolů. A bylo to docela vyčerpávající, neboť po cestě zpátky nebylo moc stínu, zato teplota stoupla k 30, takže jsme se potili a potili a myslím, že někteří z nás se i spálili. Nicméně po 3 hodinách jsme dorazili zpět na start a tam si dali obídek, ale hlavně Cauldo de cana, což je můj oblíbený nápoj ze šťávy z cukrové třtiny. Pak už nás jenom čekala cesta domů, která pro mě bylo obrovskou výzvou, neboť se mi šíleně chtělo na záchod.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Tak, a to je pro dnešek vše snad jste se konečně dozvěděli něco o Brazílii. Příště bych chtěl napsat zase o jednom z čísel z prvního příspěvku. Jediné co vám teď v Česku závidím je chladnější počasí, jelikož i když tady máme zimu, teplota denně stoupá k 30 a v mém 17 patře to není bůhvíco, zvláště když vůbec nefouká.