6;0,65

Jsme rád, že jste opět zavítali na můj blog a mám pro Vás dobrou zprávu. Dnes totiž odhalím hned dvě z tajemných čísel z mého prvního článku. Obě dvě se týkají té samé věci, věci nám všem dobře známé, mnohými nenáviděné, ale přesto nezbytné. Ano, jak jistě mnozí z Vás uhodli, řeč je o škole.

Školství tady je obecně jiné, ale moje škola je soukromá, a tak je úplně odlišná nejen od místních škol, ale i od našich škol Z toho důvodu bude tento příspěvek obsáhlejší, abych Vám dopodrobna vysvětlil, jak to tady funguje.

International College Sesi – Curitiba, tak zní celý název oné obrovské budovy, která je mou školou. Ve skutečnosti je to jenom jedno křídlo. Zbytek hlavní budovy je FIEP, což je firma, která celou školu vlastní, jo a jedno celé křídlo jsou ještě všemožné odborné učebny, výtvarné, chemické, počítačové a kdo ví jaké ještě.

• 

• 

V další budově se pak nachází jídelna a něco jako tělocvična. Pak tady máme část, kde je taková aula, kde jsou přednášky a různé akce. No a pak je tady obří monstrózní prázdná budova, o které mi bylo řečeno, že bude sloužit jako naše nová škola příští rok. Mimo jiné tady máme asi tak 50 bezpečáků, kteří dohlíží na pořádek a bezpečnost. Všechno je tak masivní proto, že celá budova je hlavním dějištěm všech eventů FIEP, což znamená, že skoro každý týden sem přijede skoro 1000 lidí, aby si tady něco vyzkoušeli nebo tak. Moc toho o tom nevím, neboť nikdo ze studentů a většinou ani učitelů toho moc neví.

• 

• 

Systém

Tak a teď k samotné škole. Vím jistě, že tady máme 13 tříd střední školy/gymnázia a pak ještě několik tříd druhého stupně. V každé třídě je 36 žáků rozděleno do šesti týmů po šesti.

Nejdřív vám vysvětlím systém téhle školy, neboť je docela komplikovaný a zcela odlišný od těch co známe z Česka. První důležitou informací je, že brazilská střední škola má pouze 3 roky. Školní rok začíná v lednu a končí koncem listopadu, tzn. v prosinci a lednu (ne celém) máme letní prázdniny a v červenci tady mají zimní prázdniny. SESI dělí školní rok do 3 semestrů. První je nejkratší a má pouhé 2 měsíce, druhý 5 a poslední 3. Vzhledem k tomu, že za celou dobu projdete 9 semestry, tak je zde látka rozdělena do 9 segmentů. První segment je úvodní a jeho cílem je vám dát jakési obecné znalosti, ale dále už si vybíráte vy. Na konci každého semestru se představují nové workshopy, které učitelé připravili. Pustím vám videa, která vám v rychlosti představí důležité body workshopu, a pak vám ještě učitelé, kteří stojí za vznikem, řeknou, co se bude probírat v jejich hodinách. Workshopů máte na výběr 6, a čas na rozmyšlení je týden, potom si pomocí elektronického formuláře vyberete, ale musíte být dost rychlí, neboť některé workshopy se plní během několika vteřin po otevření.

Co jsou ty důležité body? Na SESI každý workshop obsahuje čtyři důležité části. Tou první je film, který se nějakým způsobem váže k tématu workshopu, a všichni se na něj díváme ve škole. S filmem potom pracujeme hlavně v Prod. Texual a Writing, kde je různě rozebíráme, či píšeme review. Druhým bodem je kniha, kterou musíme všichni přečíst a pak s ní taky dále pracujeme. Další významným bodem je „field trip“. Je to v podstatě výlet, na který jede celá třída a většinou má taky něco společného s tématem workshopu. A posledním bodem je tzv. „challange qusetion“, na níž musíte odpovědět na konci semestru.

Teď k segmentům. Jak jsem napsal, mají tady celkem 9 segmentů, v každém segmentu se učí něco jiného a každému workshopu je přiřazen jiný segment. Co to ale znamená a proč se mi zrovna toto nezdá vhodné? Ten problém je v tom, že se tady věci neučí chronologicky a úplně se tady skáče. V některých předmětech to tolik nevadí, třeba v biologii podle mě není tak velký rozdíl, jestli nejdřív berete zvířata a pak až rostliny nebo naopak. Ale třeba v takové chemii už vidím velký problém, když se teď učí strukturu kyselin a hydroxidů a Arheniovu teorii, ale neumí pojmenovat pitomé SiO₂, nebo třeba v dějepise jsme nejdříve brali Studenou válku a teď bereme otrokářství a kolonizaci.

Můj segment je 6, což je první číslo dnešního příspěvku, musím ale přiznat, že to se změnilo až s novým semestrem, tedy až po vydání prvního článku, předtím představovala 6 číslo mojí třídy, tou je teď aktuálně číslo 8.

Ještě jedna důležitá věc, celý systém je zaměřen na to, aby rozvíjel týmovou spolupráci a samostatnost, a to je taky důvod proč sedíme v těch týmech. To taky znamená, že v jedné třídě jsou spolu žáci prvního, druhého i třetího ročníku.

Můj workshop

Můj workshop se nazývá Black to the future. Jeho hlavním tématem je afrofuturismus a obecně věci o Africe. Naším filmem je See you yesterday, kinhou pak O cacador cibérnético, challange question je:“What would you do if you could travel in time“ a na filed trip se vybírá ze dvou možností, buď muzeum v Sao Paulu, nebo prozkoumávání jeskyní s capoeirou. Zatím jediným trnem v oku na mém workshopu je to, že budeme muset tančit tanec před celou školou a rodiči. Upřímně bych si to klidně nechal ujít.

Změna workshopu

Změna workshopu je docela významnou událostí. Jak jsem popsal výše, nejdříve vám všechny workshopy představí a vy si pak vyberete. Co je ale podstatné, je to, že spolu s tím, že změníte semestr, změníte třídu, tudíž většinu svých spolužáků, často měníte i učitele a samozřejmě rozvrh. Taky měníte kroužky, ale o těch až za chvíli. Znamená to, že za dobu svého studia změníte třídu celkem 9 krát, což rozhodně podporuje jejich cíl rozvíjet týmovou spolupráci, ale na druhou stranu se zde nikdy nevytvoří třída tak jako u nás. Oni se vlastně znají hlavně v týmu a se zbytkem třídy až tak moc nekomunikují.

Známkování

Tak to je tady úplně jiné. Známky vlastně nedostávají, zato dostávají body. Body můžete získat za assasementy, individuální či týmové, některé domácí úkoly, nebo práci v hodině. Celkový počet bodů, které musíte získat v předmětu je minimálně 210, protože ty se pak dělí třemi a dolní hranice po vydělení je 70. Když však tyto body nezískáte, skoro nic se neděje, neboť zde pořád existuje „retake“, magické slovíčko, které zachraňuje desítky studentů před opakováním ročníku. Řekl bych, že ty body není těžké získat, avšak to by nesměli být líní a kašlat na práci. Z toho důvodu končí u retake i 50% všech žáků, jsou tady i takoví specialisté, kteří musejí dělat retake ze všech předmětů. Když se vám nepovede ani retake, nevadí, pořád máte další šanci, při které můžete používat zápisky, takže pokud neuděláte ani toto, musíte být úplně, ale úplně natvrdlí.

Vyučování

Škola nám začíná v 8:00, oficiálně, avšak většina studentů přichází až 8:10, což je poslední šance se dostat do tříd bez zapsání absence. Když přijdete třeba 8:15, do třídy už nesmíte, abyste nevyrušovali, a musíte počkat v Common room. Podle mě by to bylo zajímavé, kdybyste nemohli do třídy, abyste je nevyrušovali od učení, jenomže oni většinou spí nebo hrají na mobilech či počítačích. Vyučování je rozděleno do tří bloků, vždy po dvou hodinách. Po prvním bloku je 20 minut přestávka, po druhém je hodinu volno na oběd a po třetím začínají kroužky.

• 

Samotné hodiny jsou docela dost odlišné od těch našich. Kromě toho že sedíme v týmech i samotná práce je odlišná. Často dostaneme nějaké téma a na něj potom děláme „research“, a až potom se učitel ujme slova a něco k tomu dodá či vysvětlí. Pak většinou dostaneme tzv. assasement a to buď individuální nebo týmový. Vetšinou se váže k danému tématu, ale nějakou nekonvenční metodou. Například nejnovější assasement co jsme dostali ve fyzice je, vytvořte deskovou hru pro šest lidí, která se váže k Newtonovým zákonům, což mi přijde neskutečně zajímavé. Je tady však jedna moucha a tou je provedení. Žáci se na to buď vykašlou, odfláknou to, nebo to dělají na poslední chvíli a v tu chvíli to postrádá význam. Přitom na to mají tolik času, kolik bych my, v Česku, nikdy nedostali. Tento přístup se projevuje i v hodinách, kdy většina buď hraje na telefonu, nedává pozor, nebo spí.

Učitelé

Když si vzpomenu ne učitele v Česku, tak mám smíšené pocity vděku, hněvu a radosti, když si však vybavím učitele tady, v Brazílii, mám pocity rázu úplně jiného. Učitel tak, jak ho znáte, tady neexistuje. Tady je to váš kamarád, přítel no prostě snad všechno jen učitel ne. Všichni si tady tykají, na „učitele“ se volá „Hey Junior“ nebo „Hey teacher“, všichni se s nimi objímají a nejednou jsem viděl, jak si dávají pusu na líčka. V hodinách mu věnují minimální pozornost, pokud vůbec nějakou, a o přestávkách si s nimi jsou jednoduše pokecat, třeba o tom jaká byla páteční párty. Jelikož jsou Brazilci hodně kontaktní, tak je úplně běžné, že se učitel prochází po třídě a žáky různé hladí či je drbe na hlavě.

No, kdybych si tady měl představit naši pověstnou paní Jiříčkovou, v hlavě mi vzniká představa k popukání (pokud to čtete paní učitelko, není to nic urážlivého), nejsem si totiž jistý, kdo by umřel první, jestli paní Jiříčková ze studentů nebo oni z ní. Nicméně ta představa jak si to rázuje po zdejších chodbách s náručí plnou testových sešitů, mě uvádí v nezastavitelný smích.

Stravování

Oběd byl vždy má oblíbená část dne, zdejší obědy to jenom prohloubily, protože s těmi českými jsou nesrovnatelné. Je to sice dáno tím, že tady máme FIEP, což jsou normální pracující lidé, to sice taky znamená, že obědy nejsou nejlevnější, ale nemůžu si na nic stěžovat. Tak a teď se dostáváme k číslu dnešního příspěvku, číslo 0,65 je průměrná hmotnost mého obědu (v kilogramech). Obědu si tady každý nabírá sám podle toho, na co se cítí a pak je postaví na váhu, z čehož mu vypočtou výslednou cenu.

Jak můžete vidět na obrázku (ano vím, že jsou na výšku), nemáme se tu špatně a nejenom že to vypadá velmi dobře, ale srovnání chutí s českými obědu prostě není možné. Můj oběd se skládá z několika částí: 1. dezert, ten dostanete zadarmo, 2. saláty a to hned několik druhů, zrovna dneska, když toto píšu, jsem měl řepný se zakysanou smetanou, 3. příloha, z 90% si beru rýži, jako všichni tady, sem tam přidám nějaké těstoviny, pastel či noky, a poslední, nejdůležitější částí je maso. Maso je tady tak o 3 třídy lepší než u nás (myslím tím školní jídelny), většinou si beru hovězí to je nejlepší, pak vepřové, to nebývá každý den, a na posledním místě je kuřecí, které není o tolik lepší, ba naopak, je někdy horší. Někdy si přidám nějaké pyré či další dobroty, které nám dávají k dispozici. Cena takového obědu, ze kterého se i já bez problému najím, se pohybuje okolo 16 Realů, což je zhruba 90 Kč. Tak a tady je pár ukázek mých obídků:

AFS

Neboli afterschools jsou kroužky, které škola nabízí studentům. Na nějaký tady chodí snad každý a jsou neuvěřitelné populární. Nabízí jich neuvěřitelných 60 a skoro každý učitel má více než dva. Já osobně zatím na moc z nich nechodím, hlavně z toho důvodu, že jsem nevěděl jak se přihlásit a když jsem se to dozvěděl, většina už byla plná. Nakonec se mi ale podařilo dostat na basketball a Minecraft education version.

Přestávky

Přestávky jsou taky trochu jiné, ale hlavně máme jenom dvě. Ta první je 20 minut a ta druhá je obědová a je dlouhá jednu hodin. Ten největší rozdíl je v tom, že my o přestávkách nesmíme být ve třídě. Musíme být na chodbách nebo venku. Třídy jsou zamčené a odemykají je až 3 minuty před koncem přestávky. My výměnní studenti trávíme přestávky většinou tím, že si povídáme.

Řekl bych, že pro dnešek toho bylo docela moc, je zde sice pořád hodně věcí, které jsou zajímavé ale o tom někdy příště. Vím, že to je docela složité, a proto pokud vám nebude něco jasné, klidně se ptejte. Příště budu psát o něčem mnohem akčnějším.