Po trochu delší odmlce jsem se konečně odhodlal napsat další článek. Dneska bych ho rád věnoval akcím, které jsem společně s Rotexem podnikli, konkrétně dvěma posledním.
Pro ty co nevědí co je Rotex, tak je to skupina lidí, kteří už byli na výměně a rozhodli se, že chtějí stále zůstat ve spojení s Rotary. Pomáhají Rotary s akcemi, ale vytvářejí i své vlastní a hlavně jsou tu pro nás, výměnné studenty, kdykoli potřebujeme s něčím pomoct. Náš Rotex je úplně skvělý hodně aktivní a užíváme si s nimi spoustu legrace.
Social project
Předminulý víkend jsme měli první social project. Spočíval v návštěvě domovu pro seniory, ne úplně doslova, spíše to byl takový komplex s mnoha budovami, zahradami, rehabilitačním centrem a pár dalšími věcmi. První náš úkol byl přinést dary v podobě mléka, oleje a mouky, neboť spotřeba těchto věcí je tam obrovská a tak se jim vždycky hodí. Myslím, že jsme vybrali takových 100 kilo mouky 20 litrů mléka a okolo 5 litrů oleje. Dále jsme si s nimi povídali, i když to bylo spíše poslouchání, neboť rozumět jim nešlo skoro vůbec a vzhledem k tomu, že s tím měli problém i Rotexáci, tak jsme to ani nezkoušeli. A poslední část naši návštěvy tvořilo vystoupení hudebně zdatných výměnných studentů pro potěchu ucha seniorů. Posléze jsme se všichni odebrali, kam jinam, než do nákupáku na oběd.
Guartelá
Tento výlet se uskutečnil minulý víkend a je hlavním důvodem proč jsem se rozhodl tento článek napsat. Celým názvem se tato oblast nazývá Parque Estadual do Guartelá, rezervace byla vytvořena v roce 1992 a rozkládá se na území 800 ha. Nachází se v ní 6. největší kaňon světa, což je také hlavní atrakcí. Za vjezd do parku se musí platit a to docela dost, takže jsme na výlet bohužel nejeli všichni, ale asi jenom 40.
První den jsme měli naplánovaný rafting na řece Iapó. Rafty byly po osmi a my jsme vytvořili čistě mužskou, vítěznou posádku. Sjezd byl dlouhý asi 2 kilometry s dvěma koupacími zastávkami a jednou procházkou k vodopádu. Voda byla relativně klidná, až na pár peřejí, ale hlavně byla osvěžující, což se ve skoro 30°C náramně hodilo.
Po sjezdu jsme se ani nepřevlékli a ještě v mokrém oblečení vyrazili na oběd do relativně nedaleké restaurace. Tam jsme si dali výtečný oběd trochu si odpočinuli, a pak jsme vyrazili ke konečně pořádnému vodopádu.
Dámy a pánové, voda byla ledová jako prase, ale stejně jsme tam všichni vlezli. Já jsem samozřejmě neodolal a snažil jsem se dostat co nejvýše. Nakonec se mi a pár dalším povedlo dostat přímo na plochu dopadu a povím vám, že v tu chvíli jsem pochopil sílu vody. Stát téměř pod vodopádem bylo jako kdyby do vás někdo z metru střílel paintballové kuličky a to hodně rychle a neustále. Docela živě jsem si dokázal představit, jak tato síla hloubí jámy do kamenů, či řeže ocel v průmyslu. Pak jsme se já a 3 další stateční vydali prozkoumat místo kousek za clonou vody a bylo to něco magického. Vlivem silného větru a nevím čeho všeho, tam voda nepadala dolů, ale naopak se vznášela nahoru, což bylo něco neskutečně krásného.
Večer už jsme se pak jenom vydali na večeři, do all you can eat pizza restaurace, takže jsem se pořádně nacpal. Ještě předtím se ale udála jedna zajímavá věc, před večeří jsme se byli projít s pár kamarády a já už měl docela hlad, no a zrovna vedle bylo kukuřičné pole, tak jsem šel a jednu si utrhl. No to jste měli vidět, jak na mě čuměli, jako bych spadl z Marsu. Když jsem jim ale dal ochutnat, tak pak už to byla jiná, hned lezli do pole a už jsme si všichni cpali. Tak jsem je aspoň naučil něco nového.
Druhý den už nás pak čekala túra do samotného kaňonu. Musím přiznat, že to bylo opravdu moc pěkné a ty výhledy byly boží. Krásné ticho a zelená příroda, jenom bych trochu ztlumil sluníčko a bylo by to fajn. Dokonce tam měli i koše na recyklaci, což je v Brazílii opravdu vzácnost. Po tom co jsme prošli většinu trasy, nás čekalo koupání ve fenomenálním přírodním útvaru. Byly to takové díry přímo v řece, do kterých tekla voda, a mohli jste se v nich koupat. Co bylo ale zajímavé, je to, že ta voda se v nich ztrácela a odtékala někudy v podzemí do blízkého vodopádu, takže když jste se ponořili, trošku vás to chtělo vtáhnout pod zem. Na cestě zpátky jsme se trochu nudili a tak jsme chtěli chytit ovci, bohužel se nám to moc nepodařilo, tak snad příště.
To byl bohužel konec za naším dvoudenním dobrodružstvím, a já bych moc rád poděkoval našemu Rotexu za to, co pro nás dělá. Tak snad zase příště.
Kubatiba 